Aj, carramba, hlídá mě babička...

Šárka odjíždí, asi na ochutnávku sýrů.
Nějaký rokfor pípl.
Hlídá mě babička.

Pátek.
Ze všech sil se snažím dokázat, že je na mě spolehnutí.
Netřesu hlavou a nechám si čistit nemocné ucho.
Nevšímám si chleba, který někdo naservíroval za kotelnou.
Je povodeň v mých milovaných Křenovicích.
Courám se na procházce za babičkou, nekoukám po fenách.
Větřím naprosto nenápadně.
Připravuju si půdu pro příští dny.

Sobota.
Nastavuji vzorně ucho na čištění.
Sám si lezu do toho pitomého límce z veteriny.
Jím samozřejmě všechno, co mi uvaří.
Venku snaživě popobíhám ze stínu do stínu, je vedro k zalknutí.
Je povodeň.
Nenápadně si čichnu ke chlebu u kotelny.
Večer se válím na kopci, ach ta tráva krásně chladí.
Ignoruju zajíce, který byl na kopci přede mnou.
Ignoruju babičku, jež tvrdí, že jsem si hlodavce nevšimnul.
Snaživě běhám za klacíkem, konečně se můžu po týdnu trochu protáhnout.
Pitomé ucho, mohl jsem jet taky na ten rokfor, třeba bude i syreček.
Šplhám.
Babička mi nedá na noc límec a nechala otevřeno na balkon.
Miluju babičku.

Neděle.
Kašlu na babičku.
Válím se venku na zádech (i uchu) a chytám lelky.
Nesmím ke chlebu za kotelnou.
Sežral jsem chleba naproti kotelně.
Je velká povodeň.
Přeběhnul jsem silnici, když se babička nedívala a lehnul si do obrovské louže.
Paráda, paráda, paráda. Konečně program.
Jó, může mi vyčistit ucho.
Odpočívam ve stínu. Domu nechcíííííí.
Utíkám za háravkou.
Je krásná.
Ta babička ale rychle běhá!
Šampon, fuj!
Za chvíli přijede Lysien a konečně bude k večeři maso.
Zítra se vrací má milovaná Šárka. Jupí.

S Lysienem v péči :)

Prožívám teď bezva období. Nedávno jsem byl v s výletníky v zoo, mrknul jsem na lední medvědy a to naplnilo mou duši klidem a mírem. Jak se tam tak cachtali v bazénku, úplně mě to hodilo do pohody:).
Hodně teď ale máme na krku s Šárkou Lysiena, ale jsme vlastně moc rádi. On totiž jde do sebe a když nevezmem míček, dokáže se i tvářit, že je jako úplně normální pohodovej pejsek..
Naopak když vezmem míček, musíme se připravit na trochu hluku, vyvalené oči a nadzvukovou bíglí rychlost! Lýsa mě svým nadšenectvím nakazil a tak ho občas Šárka přidrží a nechají mě, abych si taky pro balónek doběhl! Dokonce teď nacvičujem, že má Lysák jakože odložení a já běžím pro míč. Výhodu to má, že se musí tak soustředit, aby vydržel přilepenej k zemi, že zapomene štěkat. Ale třese se vždycky vzteky, jak mu to přijde nespravedlný:))).
A přišli jsme na jednu důležitou věc: když není rodina doma Lysien NEPÍSKÁ! A vůbec se nezdá, že by mlčel, protože je smutný. Jenom ví, že na mně a Šárce si jen tak něco nevybrečí, tak to asi ani nezkouší.

Ještě jednou ZOP

Fotky a komentář mojí psovodky naleznete zde :).

Mám nového kamaráda a Lenka ZOPky

(sepsáno s maminkou Ivou)
Na výletě s bíglama na zříceninu Sion jsem si musel třikrát tlapkama protřít zrak, než jsem uvěřil. Konečně dorazil Roník, bratranec Terrinky, o kterém jsem dosud jen slyšel. Velký urostlý krasavec, kříženec ostrého vzezření, dobrák od kosti. Řádně jsme se očuchali a pro jistotu jsem ho měl celou cestu pořád v merku. Krapet provokoval, tak kdyby přece jen potřeboval umravnit. Je mu málo přes rok, prostě dorostenec. Prochajda se moc povedla, spousta vířivých i bahenních koupelí, nová sexi bíglí slečna Ajka, stopičky všech vůní, prostě paráda! A tak jsem Ronyho trochu vovrčel až na konci, když nás Montyho panička pozvala všechny na výborný koláč s rebarborou a tvarohem. Chápete, měl jsem starost, aby na mě dost zbylo.

Jak už jsem zmiňoval, vzali jsme s Lysienem Lenku v neděli na zkoušky Základní ovladatelnosti páníčka - ZOP. Paráda. U Janíka v Benešově to nikdy nemá chybsona. Místní dobrovolní hasiči nám tam půjčují svůj cvičák, kde se dá krásně koupat, válet v trávě, honit se s ostatníma a případně i trochu pracovat. Měli jsme pozvaného moc sympatického pana rozhodčího. Byl hodný, počkal na Lenku, až na cvičák přes Semily napopáté nakonec trefila. Vždycky nám psům řekl, co máme dělat a páníčci to po něm bůhví proč zopakovali. Lehal jsem si, sedal, vstával, otáčel se jak vzteklej. Na odložení jsem ležel jako socha, cupital jsem v zástupu a zase se různě točil a zrychloval a zpomaloval. Potom jsme si všichni mohli lehnout ve skupině, tak jsem se snažil nechrápat. Páníci zůstali stát, asi kvůli klíšťatům. Dále jsem se ještě na Lenky přání posadil na nějakém haraburdí, co jsem s ní musel přejít. Asi se sama bála. Nakonec mě nějaký místní maník čapnul do náruče a šel se mnou pryč. Asi jsem se mu líbil. Tak jsem pro jistotu zavrčel, páč mi dali košík a nemohl jsem ho rovnou kousnout. On se zaleknul a mazal mě vrátit panu rozhodčímu. Ten mě pochválil a řekl, že na pána ve středních letech, ehm, ehm na dědka, cvičím i vypadám náramně. Potom ještě Lenku prověřil Lysien. Takže zkoušku ZOP má naše panička vlastně složenou dvakrát. Lenko, dík, jsi šikulka.

Krásný víkend

V sobotu měli Lenka, Šárka a táta tu čest a radost, že mohli být při otevření prvního adventure golfového hřiště v ČR, v Horním Bezděkově. Bylo krásné počasí, dostavilo se prý spoustu milých lidí a den se úžasně vyvedl. Všem prý adventure golf velmi doporučují :). Odkaz najdete v odkazech.
My jsme si to vynahradili s Lysienkem dnes, když nás Lenka vzala na zkoušky ZOP a oba jsme uspěli. Takže už máme na to, že jsme hodní, i potvrzení. Zkusím od někoho získat fotky z obou dnů:).

Rita

Přes sedm let jsem téměř každý večer navštěvoval za mostem špicí krásku Ritu. Bydlela na malém dvorku a spala pod autem. Každý víkend odjížděla na chalupu. Očichávali jsme si čumáčky a pod plotem pacičky... Když spala, štěknul jsem na ní, abychom se mohli pozdravit. Když hárala, bylo pro mě utrpení se odtrhnout a jít domů spát. Kolikrát jsem to na mostě otočil a pelášil jsem jí ještě jednou popřát sladké sny. Ritunka už na tom dvorku není. Už to byla starší psí dáma... Věřím, že teď běhá na daleko větším travnatém dvorku a místo pod autem spí v měkoulinkém pelíšku. Mám tě moc rád, Rito, chybíš nám.
Archi

Týden bez Archiho

Dva nejmocnější muži planety!

O víkendu...

... jsme byli s bíglíky v České Kanadě. Děkujeme s Archim Andrejovi, Honzovi a Nině, že nás vzali do týmu, přestože Archi kulhal a já jsem neměla na soutěže vůbec náladu.

Plazením vpřed

Čerstvě ostříhaný (Děkuji, Káťo!) jsem se vydal na výlet na hory. Nechal jsem trasu na svých nových lidských kamarádech a to byla ta chyba. Chvíli jsme si bezstarostně vyšlapovali po cestičce, pak jsme ale ostře zahnuli do svahu a tehdy to přišlo. Zatímco člověkům se šlo v téměř metrových mokrých závějích možná špatně, pro mne to bylo katastrofální. Všema čtyřma nohama jsem trčel ve sněhu, zatímco tělo nezapadlo a leželo na sněhu. Nevím, jestli si to dovedete přestavit. Když se člověk brodí hlubokým sněhem, proráží si nohou cestu. Ale moje nohy na to nejsou dostatečně silné (ten sníh byl mokrý a těžký) a tak jsem musel každou z těch čtyř nohou vždycky vytáhnout, načež jí zabořit o kousek dál. Těžko se to vysvětluje, ale chci prostě naznačit, že to bylo složité.
Abych to ale uvedl na pravou míru, nestěžuji si. Byla to naopak velká legrace a zvládl jsem to velmi statečně. Aspoň Šárka mi to pak říkala. A když jsme pak šli zase z kopce a lidi začali hodně padat a část cesty jeli na kluzácích, bylo to opravdu k popukání. Foto bohužel není k dispozici. Zdravím všechny účastníky výletu. Archi.

Sněhová romance...

Romance s pointrem...

Romance s Archim...

Lysá ušatá romance...

Nebýt jistých okolností, mohl to být jeden z nejlepších výletů. Okolí Jevan a Vyžlovky je krásné... Asi budem muset Archimu koupit kšírky, aby se, až zase nastanou podobné podmínky, nemusel škrtit. Divné je, že voděradské bučiny jsou poněkud...ehm...jehličnaté.

Pích

Nechal jsem se dnes naočkovat a překonal jsem sám sebe: Nejen že jsem nedělal scény a vešel do ordinace, ale já jsem vyskočil na ten obávaný stůl!

Pravda, roztřásl jsem se potom i s tím stolem, jak mi to všechno došlo, ale zas to bych viděl jako chybu veteriny, že nemají stabilní stůl. To si myslím, by se opravdu stávat nemělo. Stejně jako mě vždycky dojme věta pana doktora: "Tak ho dejte na ten stůl, slečno..." Sice mě Šárka ještě pořád trochu nadzvedne, ale takhle se chová gentleman? Proto jsem na ten stůl musel skočit, abych šel panu doktorovi příkladem. Přeci jen vážím 36kg a kousek...

Dneska

...jsem zkusil po opravdu hodně dlouhé době navštívit cvičák. Dal jsem si lekci obedience. Šel jsem tam s tím, že ve svých sedmi letech už se mi na "normální" poslušnost nechce a rád bych zkusil něco nového. Bohužel se nám s Šárkou zdálo, že v podání slečny cvičitelky to byla lekce úplně normální poslušnosti, ještě navíc ne příliš dobře vedená. Největším přínosem nakonec asi bylo, že tam byl nádherný zlatý kamarád Bogy a já jsem celou dobu trénoval svou trpělivost:). Chtěl jsem mu totiž děsně skočit na záda, ale díky bezva přístupu Bogyho a jeho paničky se mi podařilo zvítězit sám nad sebou a jen jsem ho očmuchával.
Tyhle lekce asi pravidelně navštěvovat nebudeme, ale zase to podpořilo naší chuť zajít třeba někdy na dogdancing, agility nebo (světe div se) na lovecký výcvik. Musíme se Káti zeptat, jestli se nemůžeme vetřít do nějaké skupiny, kde není moc chlupaťoučkých retrívřích štěňat, ale zároveň tam není třeba zapamatovat si směr tří hozených aportů najednou! Uvidíme na co budu mít chuť... Vždyť se nechci pouštět do žádných blbostí, jen si občas trochu užít...
Archik

Plešivý výlet (s Výletníky)

Za fotky děkuji Radkovi.
Na začátku Lysien utekl na velmi dlouho do lesa.

Zpátky ho přivedla Lenka a opět tvrdila, že srnka běžela až za ním:)! Dával jsem na něj proto po zbytek cesty pozor.

Lenka s Lýsou pozorují panoramata (z Plešivce je mimochodem velmi krásný výhled).

S Radkem občas musíme k bíglům vést organizační řeči a mluvit o bezpečnosti v lese, nyní ale vyhlašujeme výsledky soutěže Buřte, nechci tě.

Grétka s Olí, Fido, Andy, Amy, já, Lýsa, Bára s Elsou, Mikýsek (po měsíci opět s milovanou paničkou!)Terka, Tergy a naši lidi.

Mikýsek byl chvíli velmi radostný, ale pak ho opět popadly chmury, protože panička opět odjede pryč...

Dovedete si představit, jak je pro mne náročné je všechny uhlídat?!

Volný víkend

Abyste tomu rozuměli, volný víkend je takový, kdy panička odjede někam daleko, vy máte na starosti zbytek rodiny, a tudíž i program. To si pak můžete zajet, kam máte chuť a dělat si tam, na co máte náladu.. Třeba ve Hvězdě vést všechny lesem místo po cestě, nebo v Srbsku běhat po tenkém říčním ledu a pokoušet se ulovit labuť.. Pohoda. Ale řeknu vám, je to i docela fuška se o všechny postarat...

Oklepáváme se ze zkouškového období!

Pohádka o žrádle...

...aneb jak Archi o pytel granulí přišel.

Včera se princ Archi rozhodl, že jeho mlsný jazýček by si zasloužil změnu a poprosil svoji chůvu Šárku, aby pověřila kuchtíky objednáním dvou pytlů krmiva Wolfsblut, které se tou dobou nabízely na trhu za polovinu krejcarů. Archiho proradný rádce Georg se chtěl na obchodu obohatit. Zrušil kuchtíkovu objednávku na granule a jal se s trhovcem handlovat o nárok na láhev kouzelného moku. Než se dohodli, pytle s granulí byly skoro všechny pryč a pro jeho výsost, prince Archiho, zbyl jediný nuzný pytel...

Výletu na Kozí chlup jsem si užíval s (aneb neegoistický příspěvek):

Miláčkem Montym,
trhlou Terrinkou,

drahou Delphinkou,

krásnou Ketty,

do dálky zahleděnou Dixinkou,

rošťačkou Rendy,

miniaturním Mikýskem,

ladným Lysíčkem,

debutantem Denisem a atraktivní Amynkou (a opět lišák Lysík...),

Lysíkovo Lenkou a charizmatickou Charminkou.

Za fotky děkuju Radkovi. Archi

Reklamní znělka

Jestli chodíte na tyto stránky, pravděpodobně máte psa. Pokud máte psa, tak asi máte rádi přírodu. Jestli máte rádi přírodu, určitě milujete dřevo. A pokud milujete dřevo, určitě by se vám líbilo bydlet v roubence či ve srubu !!!

Foto: http://www.danielvlcek.cz/

Sluníčko!

Když jsme vyšli z domu, úplně jsme se lekli! Světelné podmínky jsou dnes jaksi nezvykle dobré:). Konečně vysvitlo sluníčko a to jsme nemohli nevyužít. A tak jsme spojili dva obvyklé procházkové okruhy do jednoho (po nějaké době pískovnu a tradiční louku) a vyšli na jednu dlouhou procházku. A bylo to báječné.

Archi a Šárka

Ilustrační foto od Windows. V Řepích už jinovatka opadává, ale v posledních dnech tu bylo možno vidět i krásnější výjevy.